Živá voda uzdravila nemocného Bivoje....

  Bivoj se nám rozstonal. Dokonce už ani na kance nešel. Tak jsme na něj museli jít sami. Mimochodem, kanci mají výborné masíčko. Chutná jako uzené koleno. Dali jsme si ho s bramborem a zelím, i když jsme brambory ještě neznali. Ale berte to s rezervou. Počítače jsme taky neznali a učíme se tady na nich. Už umíme třeba posílat veliké soubory přes Internet, nebo komprimovat data.
  Ale aby to nebylo jen o jídle. Když jsme večer viděli, jak je na tom Bivoj bledě, vydali jsme se na strastiplnou pouť přes desatero všeho, co nás mohlo a nemohlo potkat. Jak jsme potom na Bivoje stříkali ty kapičky živé vody, tak se nám postupně uzdravoval a uzdravoval, a když na něj Karel vychrstl celý džbánek, vypadalo to, že se Bivoj nevrací ze záhrobí, ale z vířivky ve Wellness centru. Největší radost z jeho náhlého a nikým nečekaného uzdravení měla jeho choť, neboť se na něho ihned vrhla a líbala ho, ale na to jsme se my malé děti už nekoukaly, abysme se nepokazily. Dobrou noc.
 Džin z postýlky.