Přemysl Oráč si vzal tu naši Libušku za manželku...

    Když se rod, teda hlavně chlapi rozhodli, že vláda ženy nedělá dobrotu - tedy podle známého hesla - dlouhé nohy, krátký krk, nebo jak to bylo, dlouhý rozum, krátké vlasy, no prostě to už nešlo vydržet ani den, tak se rozhodlo (mezi chlapy), že se najde nový vládce, tedy vlastně, že se pro Libuši najde chlap, aby už toho blbnutí nechala.
   Jak se rozhodlo, tak se stalo a po dlouhé cestě okolo koupaliště a bufetu jako okolo stodoly stanul rod na poli a zde spatřiv oráče, jak orá políčko své v zemi zalíbené, jali se jej ukecávat, aby ženušku Libušku za ženu si pobral.
   Asi si myslíte, že jak ji Přemysl uviděl, hned se jí vrhl okolo krku. No skutečnost byl pravda poněkud jiná, přemlouvání bylo dlouhé, ale protože se všichni těšili na zpáteční cestu na ten bufet a koupaliště, tak to zkrátili, navlíkli mu ten chomout z jeho milé kravičky a šlo se.
   Koupaliště bylo skvělé, plavčík sice tvrdil o vodě, že má 21°C, ale teploměr k měření neměl a my jsme ho ani ještě neznali. Tak jsme se koupali v tý jeho ledovně.
   Večer byla svatba slavná přeslavná a my jsme se tři dny radovali. (protože nemáme tak dlouhý tábor, tak nám to zkrátili na tři minuty.)
   Nyní nám vládne Přéma a je nám hej a hej.. Kolik listí, tolik šustí. Kolik višní, tolik třešní. Uvidíme ráno, s čím příjde ta proradná Vlasta....