Ranní bouřka nás sice vyděsila, ale nezdolala naši touhu po daleké cestě za duchem
Praotce Čecha, který bohužel sídlí snad až někde v nebi. Podle toho taky naše cesta vypadala. Z počátku to bylo po rovince, ale ty závěrečné metry... Copak ti na koních, těm se ještě jelo dobře, ale nám co jsme v kočárech táhli malé ratolesti, to šlo pěkně ztuha. Naštěstí nám ctěný
Ctirad poradil cestu delší, tedy zkratku, která se zdála býti horší. Cestou též napojil malá prťata ze své vlastní soukromé studny, která se nám náhodou připletla do cesty. Je to aktivní podnikatel, ze studny mu teče voda se šťávou.
Praotec se nám zjevil celkem bez většího zdráhání, ale moc nás nepotěšil. Nejprve vyzvídal, co nám jako na našem dosavadním sídlišti vadí, a nakonec nás vrátil zpět. Slíbil ale, že nás čeká život blahobytný a spokojený, jen co se nám narodí nějaký potomek. Tak nám nezbylo, než mu uvěřit a vydat se zpět do naší blahobytné české kotliny. Asi nebyl zrovna dobrý věštec, ale nevadí. My Slované se z toho stejně zase vylížeme, jako vždycky....
Tak ahoj a v údolí J.A.K. nebo kdekoliv jinde zase někdy.......... Džin
Žádné komentáře:
Okomentovat