Yvetina vzpomínka na Řadov

     Byla sobota, 31.7.2012 a já se se svým 6letitým synem balila na počítačový tábor v přírodě s názvem „Staré pověsti české“. Hlavou se mi honila myšlenka, co já tam s tím mým zlobivým klučinou budu vlastně dělat? Měla jsem obavy z kvality ubytování a jako PC antitalent také z vlastního kurzu.

    Musím přiznat, že chatičky tedy nebyly na první pohled žádný luxus, ale na druhou stranu, pokud si člověk vzal nějaké ty své osobní věci z domova, dokázal si chatku na ten jeden týden celkem slušně zvelebit a cítit se v ní dobře.

    PC kurz pod vedením zkušeného a hlavně zábavného lektora  „Džina“ a jeho mladého pomocníka Adama se dal zvládnout a myslím, nebo vlastně jsem si jistá, že spoustu věcí využiji i při své občasné práci na PC.

   Chtěla bych moc poděkovat všem zkušeným vedoucím a instruktorům, kteří se dětem s velkým zájmem a s bravůrně připraveným programem věnovali a díky kterým jsem své - v tu chvíli „nejhodnější“dítě - viděla pouze v jídelně, kde jsme se díky úžasné kuchařce oddávali kulinářským hodům. Navíc, kuchařce to nešlo pouze v kuchyni! Svým umem v oblasti Zumby nám jeden večer dokonce zpříjemnila příjemnou fyzickou estrádou.

   Všichni účastníci tábora byli velmi milí, přátelští, zábavní a každý svým způsobem tento tábor něčím zajímavým obohatil. Snad jsem i já svým někdy poněkud „zvláštním“ chováním jako například ranní běh, časté střídání oblečení včetně náušnic anebo příležitostnými hereckými výkony,  tábor svým způsobem naplnila podle představ a pomohla tak přispět k jeho úžasné atmosféře.

    A co napsat na závěr …........ kdy bude tábor příští rok?

Všem veliké díky. S krásnými dojmy se s vámi loučí v jedné osobě Jitka, Divá Šárka a Yveta.

Tak ahoj zase jindy

   Loučím se s vámi v dobrém jako Ctirad, Adam a Mistr Oretil Skywalker. Tábor se mi moc líbil.
Doufám že příští rok budu moci jet. Také své schopnosti v Corelu zlepším :)
Děkuji za pěkný týden plný srandy. Zvláště děkuji kuchařkám (jídlo bylo dobré), Džinovi, mým Mistrům Jediům (Ajaka, Parpatin, David) a jejich učedníkům.
Také jsem se setkal s "mocným" Pájičem, kterého jsem si velmi rychle oblíbil (jo, jo Džine, to mé Ubuntu získalo uznání :D ). Děkuji samozřejmě vedoucím a hlavně mému (nebo tvému Džine ???)  týmu za spolupráci a snahu. Ale na co jsem málem zapomněl je ten nejdůležitější člověk, bez kterého bych se sem ani nedostal a to je Džin. Díky !!!!!!!!
                                    Tak zdar :)                                                              Váš IT Adam Fritsch
                                                                

Putování do nové země, mlékem a strdím oplývající...

   Ranní bouřka nás sice vyděsila, ale nezdolala naši touhu po daleké cestě za duchem Praotce Čecha, který bohužel sídlí snad až někde v nebi. Podle toho taky naše cesta vypadala. Z počátku to bylo po rovince, ale ty závěrečné metry... Copak ti na koních, těm se ještě jelo dobře, ale nám co jsme v kočárech táhli malé ratolesti, to šlo pěkně ztuha. Naštěstí nám ctěný Ctirad poradil cestu delší, tedy zkratku, která se zdála býti horší. Cestou též napojil malá prťata ze své vlastní soukromé studny, která se nám náhodou připletla do cesty. Je to aktivní podnikatel, ze studny mu teče voda se šťávou.
   Praotec se nám zjevil celkem bez většího zdráhání, ale moc nás nepotěšil. Nejprve vyzvídal, co nám jako na našem dosavadním sídlišti vadí, a nakonec nás vrátil zpět. Slíbil ale, že nás čeká život blahobytný a spokojený, jen co se nám narodí nějaký potomek. Tak nám nezbylo, než mu uvěřit a vydat se zpět do naší blahobytné české kotliny. Asi nebyl zrovna dobrý věštec, ale nevadí. My Slované se z toho stejně zase vylížeme, jako vždycky....

Tak ahoj a v údolí J.A.K. nebo kdekoliv jinde zase někdy.......... Džin

Dívčí válka na živo i na prknech (trávě) divadla

  Tak je doválčeno. Už od rána se Vlasta chovala opravdu divně. Ani ji nezajímalo, co říká vládce a kníže Přemysl. Odmlouvala a byla drzá. No a odpoledne nás sice poslala na koupaliště, ale zatím kula pikle a spřádala pletky. Už ke kopališti přitáhla s vlajkou a že se jako dívky a ženy domluvily, že zahubí mužské plémě.
  Válečnou vřavu, která odpoledne vypukla, snad ani nebudu popisovat. Chvíli vedli muži, chvíli ženy a nakonec se všichni sešli v míru u ovocných knedlíků s jablky. Byly móóóc dobré !!!!.
  A jak to bylo s dívčí valkou doopravdy? Proč se Ctirad nechal oblouznit Šárkou přivázanou ke stromu, to jsme se dozvěděli díky divadelnímu představení, které pro nás před spaním uspořádal místní divadelní spolek Dívá Šárka.
  Jak to vypadalo? Podívejte se raději na fotky, protože popsat slovy se to prostě nedá.......

Nemůžu psát, zuří tu Dívčí válka

 tgady tá...bor  pomoc   ... zuří  tu    dívčí   ... válka....  za tímm.., je to ne rozhodně......
už se schy....luje ke konci, vál...ečníci nal..ákáni na ovoccnné kedlí..ky...........

Přemysl Oráč si vzal tu naši Libušku za manželku...

    Když se rod, teda hlavně chlapi rozhodli, že vláda ženy nedělá dobrotu - tedy podle známého hesla - dlouhé nohy, krátký krk, nebo jak to bylo, dlouhý rozum, krátké vlasy, no prostě to už nešlo vydržet ani den, tak se rozhodlo (mezi chlapy), že se najde nový vládce, tedy vlastně, že se pro Libuši najde chlap, aby už toho blbnutí nechala.
   Jak se rozhodlo, tak se stalo a po dlouhé cestě okolo koupaliště a bufetu jako okolo stodoly stanul rod na poli a zde spatřiv oráče, jak orá políčko své v zemi zalíbené, jali se jej ukecávat, aby ženušku Libušku za ženu si pobral.
   Asi si myslíte, že jak ji Přemysl uviděl, hned se jí vrhl okolo krku. No skutečnost byl pravda poněkud jiná, přemlouvání bylo dlouhé, ale protože se všichni těšili na zpáteční cestu na ten bufet a koupaliště, tak to zkrátili, navlíkli mu ten chomout z jeho milé kravičky a šlo se.
   Koupaliště bylo skvělé, plavčík sice tvrdil o vodě, že má 21°C, ale teploměr k měření neměl a my jsme ho ani ještě neznali. Tak jsme se koupali v tý jeho ledovně.
   Večer byla svatba slavná přeslavná a my jsme se tři dny radovali. (protože nemáme tak dlouhý tábor, tak nám to zkrátili na tři minuty.)
   Nyní nám vládne Přéma a je nám hej a hej.. Kolik listí, tolik šustí. Kolik višní, tolik třešní. Uvidíme ráno, s čím příjde ta proradná Vlasta....

Živá voda uzdravila nemocného Bivoje....

  Bivoj se nám rozstonal. Dokonce už ani na kance nešel. Tak jsme na něj museli jít sami. Mimochodem, kanci mají výborné masíčko. Chutná jako uzené koleno. Dali jsme si ho s bramborem a zelím, i když jsme brambory ještě neznali. Ale berte to s rezervou. Počítače jsme taky neznali a učíme se tady na nich. Už umíme třeba posílat veliké soubory přes Internet, nebo komprimovat data.
  Ale aby to nebylo jen o jídle. Když jsme večer viděli, jak je na tom Bivoj bledě, vydali jsme se na strastiplnou pouť přes desatero všeho, co nás mohlo a nemohlo potkat. Jak jsme potom na Bivoje stříkali ty kapičky živé vody, tak se nám postupně uzdravoval a uzdravoval, a když na něj Karel vychrstl celý džbánek, vypadalo to, že se Bivoj nevrací ze záhrobí, ale z vířivky ve Wellness centru. Největší radost z jeho náhlého a nikým nečekaného uzdravení měla jeho choť, neboť se na něho ihned vrhla a líbala ho, ale na to jsme se my malé děti už nekoukaly, abysme se nepokazily. Dobrou noc.
 Džin z postýlky.

Libušin škodolibý smích a Kazi pod čepcem.....

Kde nechala Kazi oči dodnes přesně nevíme, oční doktoři nebyli, a tak se můžeme jen domnívat čím Bivoj Kazi natolik oblouznil, že se v nějakém pominutí mysli rozhodla pojmout ho za muže. Zda to byla vůně ponožek nebo první pohled na mužný zjev Bivojova těla, to se už asi nedovíme.
Jisté je jenom to, že jsme se u večeře spíš jakoby náhodou dozvěděli, že se tito dva dobrodinci navzájem vzali. Myšleno jako za manžele. O lecčem svědčilo i to podání ruk namísto svatebního polibku a napití se z hrnků s neznámým obsahem namísto přípitku.
A k završení všeho se Bivoj u jednoho posezení pod lípou svěřil, že musel večer koupat jakési děti. Byly to Kaziny děti a po několikadenním schovávání v jeskyni během svatebních radovánek vypadaly dosti zuboženě. Kazi potom přenechala svoje vlastní kluky k mytí Džinovi s tím, že ona nemůže už ani do dámských sprch..............že to trochu nechápete? Nevadí, my docela jo...

Džin z jeskyně u Řípu.

První dojmy z IT

  Sice jsem přijel až dnes (30.7.2012), ale naštěstí sem do výuky přijel včas :) 

Jsem opravdu rád, že tu můžu být. Skupina dospělých, které vyučujeme, je pozorná 

a učí se velmi rychle. Až na pár technických chyb, které byly bleskově vyřešeny, jde vše podle plánu.

  Váš IT Adam (Oretil).

Libuše, Teta a Kazi v akci...

  

   Ahoj, tak už frčíme. Včera nám sice odešel mezi bohy náš vládce, sluníčko jasné, řečený Krok, ale zůstali nám po něm jeho tři dcery a to úplně stačí. Kroka jsme poslali po vodě, teda, on se po ní poslal vlastně sám se svojí pomocí (a pak že neexistují duchové).
   Nebojte, vše je řádně zaznamenáno a již brzy to uvidíte na obrazech, které jsme pro vás nechali na skále pod Řípem vymalovat.
   Dneska se nám také poprvé přibatolili maminky a tatínek k počítači na učení. Tak jsme jim společně s Adamem něco nalili do hlaviček, tak uvidíme jak se budou tvářit při zítřejším zkoušení a didaktickém testu.
   Dneska se staří Slované vydali opět do přírody a zatím se ještě nevrátili, tak taky uvidíme. Jo, včera jsme se koupali. Společně a venku. Ne, nebojte se, koupal nás ten svatej z nebe a zadara. No, ale za to dneska je opravdu krásně. Svítí sluníčko a věje příjemný větříček.
   Tak ještě uvidíme, jaké na nás budou ta Libuše, Kazi a Teta..... Zatím se tváří mile jako nevěsty na svatbě.
Džin z Lampy, nyní z nory......